Himantoglossum adriaticum

jazýček jadranský

13. března 2009 v 13:10 | Karel Nepraš, Roman Kroufek, Karel Kubát, Vlastislav Vlačiha
Ekologie
Jazýček jadranský roste na slunných travnatých stráních, křovinatých lesostepích i světlých lesích v teplých oblastech. S oblibou vyhledává sušší vápnité půdy.

Rozšíření
V České republice dosahuje jazýček jadranský severní hranice svého rozšíření. Z několika historických lokalit zůstala do dnešní doby jediná moravská, nedaleko Ketkovic.
Z Českého středohoří je známa jediná lokalita tohoto druhu. V sedmdesátých letech 19. století nalezl na úpatí Milešovky dvě rostliny Brandeis, aniž by se mu podařilo výskyt v následujících letech ověřit (více viz poznámka).

Ohrožení a ochrana
Jazýček jadranský byl v naší republice vždy velmi vzácnou rostlinou, která dnes přežívá na své poslední lokalitě. Zde je jí zaručena jak územní ochrana, tak odpovídající management a monitoring. I tak jde o rostlinu kriticky ohroženou, kdy i poškození jediné rostliny výrazně oslabuje celou populaci.

Poznámka
Tento druh byl zatím v Českém středohoří zastižen jen jednou, 2. června 1874. Richard Brandeis nalezl na jv. svahu Milešovky nedaleko nad úpatím dvě rostliny. Jednu sebral a druhou nechal na místě. Sebraná rostlina se podle Hendrycha (Hendrych 2000) dostala do herbáře Národního muzea v Praze pravděpodobně až po mnoha letech. Brandeis se později třikrát pokusil nález ověřit, vždy neúspěšně. Nález byl publikován až téměř po 20 letech v málo známé ročence německého přírodovědného spolku v Ústí n. L. (Maly, Brandeis 1893). O čtyři roky později ho stručně zmínil Čelakovský (1897), který se o něm dozvěděl z dopisu Brandeise v roce 1895 (podrobnosti viz Hendrych 2000). Pozoruhodný nález jazýčku komentoval ještě před Čelakovským Polák (1896): " Na Milešovce … doložen jest sušeným exemplářem, plnou víru nelze však udání tomu přikládati, až bude-li rostlina ta sběratelem osvědčenějším na místě udaném opět nalezena." Naopak Peiter (1895) vyzýval k ochraně vzácných rostlin, mj. i Himantoglossum z Českého středohoří. Podle nedoložených informací, které již není možné ověřit, bylo několik rostlin jazýčku pozorováno drážďanskými botaniky někdy kolem roku 1930 na svahu Milešovky k Velemínu v místě s hojným Dianthus superbus. Podle Čeřovského (Čeřovský et al. 1979) byl dokonce potvrzen ještě v roce 1953. To se zdá být velmi nepravděpodobné; tato informace by sotva unikla J. Šimrovi, který v tu dobu v okolí Velemína intenzivně pracoval a měl úzké kontakty jak s botaniky, tak i s ochranáři; nález by buď publikoval, nebo o něm zanechal alespoň zmínku ve svých poznámkách. Rostlina sebraná pod Milešovkou, původně označovaná za jazýček kozlí (Himantoglossum hircinum), náleží podle novějších zjištění jednoznačně druhu Himantoglossum adriaticum (Procházka 2000), jehož nejbližší lokality jsou v okolí Třebíče. Nejbližší lokality Himantoglossum hircinum se nachází v Německu u Jeny, tento druh tak podle Procházky v ČR nikdy nerostl.



 
 

Reklama