Epipogium aphyllum

sklenobýl bezlistý

13. března 2009 v 13:08 | Karel Nepraš, Roman Kroufek, Karel Kubát, Vlastislav Vlačiha

Ekologie
Sklenobýl bezlistý roste výhradně na zcela zastíněných stanovištích (obligátní sciofyt), kde s oblibou vyhledává vlhká mechatá místa se silně humózní půdou. Vyskytuje se od podhůří do hor a dává přednost listnatým, převážně bukovým, lesům, i když jsou známé i nálezy z lesů jehličnatých.

Rozšíření
V celé České republice se jedná o kriticky ohroženou rostlinu, která se v průběhu 20. století dostala až na pokraj vyhubení. V posledních letech se situace zdá být nepatrně lepší a sklenobýl je znovu nepravidelně zaznamenáván v některých oblastech někdejšího výskytu (Šumava, Moravský kras, Drahanská vrchovina, Chřiby, Bílé Karpaty). Populace jsou však velmi slabé a proto stále velmi ohrožené. Z Českého středohoří pochazejí do současnosti pouhé dva údaje, později zřejmě přejímané dalšími autory. Jedná se o Radeč a Okrouhlou na Českolipsku na samé severní hranici sledovaného území. Oba údaje pochází z přelomu 19. a 20. století a je proto velmi nepravděpodobné, že se zde sklenobýl dosud vyskytuje, i když zcela vyloučit to nelze (viz poznámka).

Ohrožení a ochrana
Ohrožení pro sklenobýl pramení z jeho celkové vzácnosti, kdy i zničení byť jediného naleziště výrazně oslabuje populaci v celé České republice. Šumavská lokalita je součástí NPR Boubín, stejně tak jihomoravská naleziště jsou součástí chráněných území. Vzhledem k závislosti na půdní mykoflóře reagují sklenobýly velmi čitelně na jakékoli výraznější změny chemismu půd, například v důsledku imisního zatížení.

Poznámka
Sklenobýl bezlistý je obligátně mykotrofní rostlina, zcela závislá na přítomnosti příslušných houbových organismů v půdě, což samozřejmě zvyšuje jeho zranitelnost. Rozmnožování probíhá v drtivé většině pouze vegetativně, kdy z oddenku vyrůstají dlouhé podzemní výběžky, pokryté šupinami. V paždí těchto šupin se poté vytvářejí drobné hlízky, které se uvolňují a dávají vzniknout novým rostlinám. Díky tomuto procesu je možné nalézt rostliny sklenobýlu velmi často po skupinách. Velmi typické pro tuto orchidej je, že dlouhá časová období netvoří kvetoucí lodyhy. Často může tento stav trvat i několik desetiletí, což dává drobnou naději pro nalezení sklenobýlu i na místech, kde již byl pokládán za vyhynulý (ve Chřibech po takřka sto letech).




 
 

Reklama