Epipactis albensis

kruštík polabský

13. března 2009 v 13:00 | Karel Nepraš, Roman Kroufek, Karel Kubát, Vlastislav Vlačiha

Ekologie
Kruštík polabský je z území České republiky udáván zejména ze stinných lužních lesů a střemchových jasenin, výjimečně též z lučních společenstev v blízkosti lesů (Procházka, Rydlo, Potůček in Čeřovský et al. 1999). Roste také ve svahových prameništích, častá je vazba na topolové porosty. Druh je silně mykotrofní. V Českém středohoří mají zaznamenané výskyty různý charakter. Lužním lesům velkých řek se přibližuje lokalita v topolové výsadbě v Děčíně, v okolí Litoměřic a u Stružnice druh roste v nivách menších vodotečí a jejich blízkosti, u Lukova pak byl nalezen na jedné z nejvýše položených lokalit v ČR na stinné a vlhčí krajnici silnice.

Rozšíření
Druh popsaný pro vědu v roce 1978 z území České republiky z Libického luhu ve středním Polabí. Od té doby je postupně nalézán i v dalších státech zejména střední Evropy. V Čechách roste roztroušeně, především v nížinách a úvalech větších řek (Labe, Morava, Dyje, Odra) a podél toků vystupuje i do přilehlých pahorkatin (Batoušek 2005). V Ústeckém kraji je znám z Poohří a Českého středohoří. Doposud zjištěné lokality kruštíku polabského v Českém středohoří jsou evidovány vzácně na Litoměřicku, Děčínsku a Českolipsku, ale je pravděpodobné, že dosud spíše unikal pozornosti a další nálezy ještě budou přibývat.
Ohrožení a ochrana
Vzhledem k nízkému celkovému počtu lokalit je nutné hodnotit druh v Českém středohoří jako silně ohrožený, ale výskyt je v současné době stabilizovaný. Populace však nejsou nikde příliš početné, proto představují velké riziko nešetrné zásahy (lesnické, zemědělské) do stanovišť kruštíku. Žádná ze středohořských lokalit se nenachází v maloplošném chráněném území. Recentní výskyt u Pokratic je ale situován přímo pod územím NPP Bílé stráně a vhodné by tak bylo s ohledem na výskyt kruštíku polabského rozšíření ochrany i na potoční nivu.


Variabilita
U kruštíku polabského byla pozorována variabilita především v celkovém vzrůstu a otevřenosti květů. Například u Stružnice byly opakovaně nalézány i velmi drobné rostliny vysoké sotva 10 cm s pouze dvěma nebo třemi květy, které navíc patrně alespoň v některých letech zůstaly trvale uzavřené - kleistogamické.

Poznámka
Kruštík polabský je autogamickým druhem, to znamená, že u něj dochází k samoopylení. Od kruštíku širolistého se odlišuje celkově nízkým vzrůstem, absencí rostelární žlázky v květu a pozdní dobou kvetení. Jde o nejpozději kvetoucí druh kruštíku v Českém středohoří.




 
 

Reklama